Jdi na obsah Jdi na menu
 

(10x10)

Autor sáhodlouhého pojednání o naší metalové scéně s názvem "Kniha Kovu", či vynikají temné knihy "Šumavský Děs", zakladatel  nejprve tištěného, posléze internetového zinu  Metal  Forever  a především muzikant, účinkující  hned ve třech kapelách najednou.

Takže Venco - jdeme na to:

 

1. Zdravím Venco. Nedá mi,abych se tě nezeptal, jakou muziku momentálně posloucháš?

     Mě v této chvíli do uší zuří Dismember a jejich album "Death Metal" :-)

 

Asi tě překvapím, ale teď hodně jedu jazz a art rock. Momentálně mi hraje druhá řadovka King Crimson

 

2. Aktivní jsi nejenom na poli muzikantském, ale "zanechal " jsi výrazné stopy i coby spisovatel a novinář. Vzpomeneš si ještě na svoje novinářské začátky?

 

No jasně, po škole jsem sepisoval tištěný Metal Forever, který jsme pak kopírovali, sešívali a distribuovali skrz domažlickou prodejnu CD. Krásná doba. A co se týká profesionální novinařiny, tak je to deset let, co jsem nastoupil do novin a rozjel tak důležitou etapu mého života. Denně napíšu plno A4, klávesnice je můj nejdůležitější nástroj. (smích)

 

3. Ptám se proto, neboť tvá srdeční záležitost, fanzin Metal Forever byl jedním z prvních, kam Manthas poskytovali rozhovor. Jak tě napadlo tomuto nápadu vdechnout život?

 

Já mám dokonce pocit, že Manthas byli vůbec první rozhovor, co jsem pro Metal Forever udělal. Tenkrát jste v mých očích byli ohromná deathmetalové kapela a já nechápal, že jste mi na rozhovor kývli. (smích) Tehdy ještě byla jiná doba, je to nějakých patnáct let zpátky. Internet už sice byl, ale papírové ziny ještě existovaly. A mě všechny ty Pařáty a Metaliště inspirovaly…

 

4. Vím, že dobu a pokrok člověk nezastaví, jen nemáš dojem, že tištěné ziny měly více půvabu?

 

Své kouzlo měly, ale úplně bych to neromantizoval. Přece jen byla úroveň kolikrát tristní – myšleno hlavně po stránce češtiny. Ale to zapálení, co tehdy kluci (a možná i některé holky) měli, to bylo prostě dokonalé. Dnes máš ziny na netu, ale přijde mi, že se vkrádá spíše elitářství než podpora scény a tak dále. Takový ten skutečný zin se vším všudy je pro mě snad už jen www.fobiazine.net.

 

5.  Myslím, že v oblasti nejprve ilegálních tiskovin máme slušnou tradici. Když to hodně zkrátím, tak v 70tých letech začalo vycházet "Vokno", v letech 80tých pak jeho mladší bratr "Voknoviny", když budeme hovořit o těch známějších. Mamutí službu pak na poli ilegálních tiskovin činili lidé, kteří se pohybovali v česko-slovenském punku. Za všechny jen pár (Schrott magazin, pražský Attack, Oslí uši, nebo bratislavské In Flagranti). Myslím, že nezáleží, zda-li je obsah o punku či metalu jako takovém. Ovlivnila tě tvorba fanzinu při výběru tvého novinářského povolání?

 

Bezesporu. Pamatuji si, že jsem tehdy jedno číslo Metal Forever přinesl učiteli na češtinu a ten byl překvapený, že to tak nějak úroveň má a podpořil mě v mém záměru stát se novinářem. Vlastně jsem už od prváku věděl, že se jím skutečně stát chci… A pár měsíců po škole se tak stalo.

 

6. Napadla mne předešlá otázka, neboť já sám jsem kdysi tištěné fanziny sbíral. Je zajímavé číst si ziny z různých koutů naší republiky a i Evropy, byť většinou kapely v nich už dávno neexistují. Myslím,že je v tom i jistá dávka nostalgie. Souhlasíš?

 

Nostalgie je krásná a zároveň je to potvora… Ale ano, sám si rád listuji ve starých tiskovinách a pročítám si stoleté rozhovory a recenze. To na netu nedělám. Osobně jsem prostě old school, chci papír. Má to pro mě větší hodnotu.

 

7.  Už pár let nejsi v redakci Metal Forever. Nebylo ti líto po tolika letech "předat" jednoduše žezlo kolegům a jak se lidově říká "zabouchnout" za sebou dveře? Co tě k tomu vedlo?

 

Tak to víš, bylo to moje dítě… Rozhodnutí těžké, ale když víš, že už tomu nedokážeš dát tolik, kolik bys rád, je lepší se vzdát. Mně se tím dost ulevilo. A když vidím, že je to dnes bezesporu tuzemská zinařská špička, mám radost. Savapip je neskutečný pracant. Metal Forever se sice odklonil od původní vize – tedy podporovat hlavně ug a české kapely – ale to nevadí… Takový je vývoj.

 

8.  Na následující otázku jsi už jistě párkrát odpovídal, přesto ti jí položím: Vím, že jsi aktivní a to především skladatelsky, ve třech kapelách. Není to mnoho? Mám tím na mysli, zda-li práce pro jednu kapelu nejde na úkor těch dalších? Ptám se proto, že já si takový kolotoč za sebe upřímně nedokážu dost dobře představit.

 

Je možné, že kdybych měl jen jednu kapelu, dělal bych pro ni víc, jenomže faktem je, že nám už není 20, kdy jsme si mysleli, že musíme hrát každý víkend, jinak je to náš konec. Vést tři kapely je ale skutečně zápřah, neustále řešíš nějaké problémy. (smích) Ale baví mě to. A síly na to stále mám, takže zatím dobrý. (smích)

 

9.  Jaká je vůbec situace na jihu Čech s metalovou muzikou, ať už jde o jakýkoli žánr? Jsou spolu tamní kapely nějak propojeny a komunikují spolu?

 

Kdybych měl být upřímný, asi bych to označil slovem bída. Samozřejmě se mezi sebou známe, myslím si, že s mnohými máme dobré vztahy, ale nějaká společná podpora… o tom se asi mluvit nedá. Je to škoda, ale je to odraz dnešní doby. Myslím, že je to všude stejné.

 

10.  V Praze se "underground" už pár let provozuje v klubu Modrá Vopice. Tedy samozřejmě nejenom zde.Ale tady se death metalisté střídají s grindovými nadšenci, punkery a vůbec jsem si všiml, že je zdejší publikum hodně posluchačsky propojeno. Jak to vypadá s živím hraním u vás na jihu?

 

Máme štěstí, že tu máme dva šílence, kteří si postavili živnost na undergroundových koncertech – mluvím o klubech Fabrika a Velbloud. Díky nim se tu koná plno výborných akcí. Otázkou je pak samozřejmě návštěvnost, ale nerad bych rozhovor končil depresivním tónem. (smích)

 

 
 

Statistiky

Online: 1
Celkem: 2868
Měsíc: 190
Den: 5